|
...
Vidžnani:
Na prvním stupni sleduje džňána jóga stezku správného rozboru sil a stavů přirozenosti jogínovy bytosti. Na druhém stupni vede svého žáka na stezku vyznačující se vylučováním nežádoucích nebo nespásných stavů a k rozvoji stavů spásných. Na třetím stupni, kdy již džňána jogín objevil svou vlastní nejvnitřnější přirozenost, ho džňána jóga učí chápat tuto přirozenost jako jedinou skutečnost, která jej má zajímat, a tím vyloučit z vědomí všechno, co není touto přirozeností.
Za těchto okolností se džňána jogínovi stane jeho nejvnitřnější přirozenost jedinou skutečností, která ho zajímá a již jako takovou může uznat. To je předpoklad pro její rozvoj a realizaci na úrovni přirozeného uvědomování.
Aptasat:
Jak se provádí tento rozbor sil a stavů vlastní přirozenosti?
Vidžnani:
Duchovně usilující člověk se svou myslí musí vědomě vnořit do vlastní bytosti a objektivně pozorovat její myšlenkové a pocitové projevy a duševní stavy, ovšem jako bytost na všech těchto jevech nezúčastněná. To je totiž předpoklad pro to, aby mohl oddělit pravé a osudově významné kvality a tendence všech jednotlivých pocitů a duševních stavů ode všech, jež lze zařadit do prostých a bezvýznamných. Tak získá poučení o povaze a sklonech vlastní bytosti a tím i o psychologicko-fyziologických činitelích svého bytí v karmických otázkách.
Bude-li džňána jogín pozorovat volně vystupující pocitové stavy a tendence své vlastní přirozenosti, při objektivním úsudku jistě dojde k závěru, že jako člověk, který se mravní kázní nepodrobuje jen pro oči veřejnosti, není jen bytost dobrá a k dobru tíhnoucí. Veškerá jeho bytost od chtíčů, jejichž původ se hledá v domnělých tělesných potřebách, až k pocitům, které jsou živnou půdou tužeb, vykazuje jen hrubé sobectví. To věru nemůže přinést poznání, že je sám sebe pozorující člověk dobrý.
Objektivní pozorování sebe však nevede jenom k poznání vlastní špatnosti, nýbrž i k poznání následků postihujících toho, kdo si ponechává vrozenou chtivou povahu, která se vždy projevuje v činech. To vede k závěru, že je nezbytné dosáhnout druhého stupně snažení v džňána józe, tj. úsilí o vyloučení nežádoucích nebo nespásných stavů z vědomí a mysli.
Aptasat:
Jak džňána jogín docílí toho, aby tyto stavy ze své mysli a ze svého vědomí vyloučil?
Vidžnani:
Tím, že bude setrvávat v dobrých myšlenkách, pocitech a duševních stavech a též tím, že si nebude chtít uvědomovat tendence k sobectví a zlu, které může najít ve vlastní bytosti, žijící pociťováním.
Dobré myšlenky, pocity a duševní stavy, které bez přerušování doléhají na vědomí a mysl, vyčistí jejich pole. Jedině tím může být odkryta pravda o povaze věcí. Proto můžeme pokládat dobré pocity, myšlenky a duševní stavy za spásné. Jejich rozvoj je podmíněn tím, že v nich usilující setrvává.
Náležité rozvinutí dobrých myšlenek, pocitů a duševních stavů tedy vede k odkrytí božské přirozenosti vlastního bytí u těch, jimž se to podařilo. Její odkrytí a uznání vede k tomu, aby se projevila i nejvnitřnější přirozenost bytí, kterou je zpočátku možno poznat též jako stav.
Stálý zájem o nejvnitřnější přirozenost, provázený rozvojem spásného a povznášejícího dobra v bytosti – jež se projevuje v myšlení, pocitech a duševních stavech – rozvine tuto přirozenost tak, že vynikne nad všechna vzdutí osobitého pociťování, které bude konečně potlačeno a zničeno. Jedinou realizovanou skutečností se pak stane Nejvnitřnější podstata bytí ve formě samého usilujícího člověka – džňána jogína.
Pokud jde o duševní úsilí, rozhoduje v džňána józe extenzivní soustředění. Džňána jogín má pojmout do vědomí svou bytost, pokud se týká jejích kvalit, v nejširším možném měřítku, aby mohl postřehnout veškeré změny, jež se v ní odehrávají. Má se snažit zachytit měnící se pocity i duševní stavy a působit na ně nazíravou pozorností, plnou zcela rozvinutých božských stavů, až tyto měnící se pocity a duševní stavy potlačí, přemůže nebo promění.
Aptasat:
Mohl bys mi, Vidžnaji, vysvětlit, jaký je rozdíl mezi úsilím v radža józe a džňána józe? Obě tyto jógy jsou totiž po stránce osobního úsilí pozitivní, takže rozdíl mezi nimi není tak zřejmý.
Vidžnani:
Pravý rozdíl mentálního úsilí v radža józe a džňána józe je nutno spatřovat v tom, že radža jogín věnuje pozornost intenzitě soustředění, k níž bdělostí přičlení extenzitu. Džňána jogín věnuje pozornost extenzitě soustředění, k níž analyzující pozorností přičlení intenzitu. Radža jogín proráží k absolutnu na úrovni svého vědomí pomocí soustředění, jehož intenzitu zvyšuje dovoleným zúžením pole uvědomování. Když vystihne podmínky, za nichž smí docházet ke zúžení pole uvědomování, napětí vůle a k stupňování energického soustředění, dosahuje touženého výsledku.
Džňána jogín proti tomu nejvyšším rozšířením pole uvědomování, spolu s analyzujícím soustředěním, odliší dění od klidu a tento klid uskuteční správným vnímáním, které opírá o soustřeďovací akce k němu zaměřené.
Postup džňánina se tedy odlišuje od postupu radža jogína tím, že radža jogín pozorností promítá svou duševní sílu do materiálu své bytosti, aniž se stará o její funkce v jejich sobeckém významu, kdežto džňánin se o tento materiál stará, zceluje ho a sjednocuje ve svém vědomí a bedlivě sleduje jeho projevy. Tím se dostavuje poznání psychicko-fyziologických funkcí z absolutního hlediska.
Poznání těchto funkcí umožňuje, aby je člověk odloučil od bytostného vědomí, které je zase poznáno jako esence životnosti a bytnosti a tím též jako jediný významný činitel ve veškerém životě i ve stvoření. Z tohoto hlediska se džňána jóga jeví jako metoda, vyznačující se duchovnější povahou než radža jóga. Vzhledem k tomu je jejím bezprostředním výsledkem poznání duchovních kvalit a elementů stvoření. Později dosahovaným výsledkem je postupná absorpce procesující soustavy bytnosti ve kvalitě vědomí, které je nejvyšší duchovní jsoucností jak v bytostech, tak v kosmu.
Je-li tedy radža jóga cestou mentální aktivity, pak musíme džňána jógu považovat za cestu permanentní analýzy kvalit. Džňána jogín musí pomocí pozorování všech projevů bytosti odlišit elementární živočišné projevy života od těch bytostných sil, tendencí a napětí, které mají vyšší povahu. Pak musí docílit toho, aby se tyto vyšší síly staly účinnými, kdežto elementární živočišné projevy účinnými být přestaly. Tímto způsobem džňána jogín změní přirozené tendence bytosti a ocitne se na cestě realizací vyšších psychologických kvalit.
Pozná-li jednou džňána jogín tu část své přirozenosti, která je svědkem všech projevů, ať již dobrých, nebo zlých, našel to, co se jmenuje átman, jenž je vlastně Brahmou v člověku. Potom bude moci rozvinout právě tuto esenciální přirozenost a nechat zaniknout dobré a zlé tendence a sklony, které jsou dvojí tváří živelnosti bytí. Tím překročí oblast tvůrčích procesů a vstoupí do oblasti Ducha, čili do oblasti potenciální životnosti, která bezprostředně předchází semému absolutnu.
Aptasat:
Nyní ještě Vidžnaji, je třeba říci, co člověka předurčuje pro džňána jógu. Mohl bys mi na to odpovědět?
Vidžnani:
Pro džňána jógu člověka předurčuje silně rozvinutý intelekt, tzv. silná rozumovost spojená s inteligencí, příp. touha po vědění, která je jakoby vetkána v jeho organismu. Z hloubky své bytosti ovlivňován touhou po vědění nebo poznání, musí být člověk přímým poznáním kvatli a sil toho, co je, přesvědčen o povaze skutečnosti. Toho lze docílit toliko analyzujícím nazíráním a úvahami (meditacemi) o tom, co si předložil jako objekt pro pozorování. Tak pozná a pochopí složky své bytosti stejně jako jejich funkce, síly a tendence i karmické následky všech těchto projevů. Potom bude moci odvodit, že tu je i existence neproměnné podstaty všeho jsoucího, a když se mu to podaří, přičlenit k úsilí podle pouček džňána jógy též i úsilí podle směrnic radža jógy. Pak bude moci tuto neproměnnou podstatu realizovat.
...
|
