|
...
Aptasat:
Velmi mne zajímá vůdčí idea jóg, a proto prosím odpověz na mé otázky. Především mám na mysli radža jógu. Jaká je její vůdčí idea?
Vidžnani:
Radža jóga je metoda, jejíž pomocí lze odhalit a rozvinout duchovní prapodstatu vlastního bytí, a to pomocí zásahů vůle do pocitové přirozenosti, do myšlení a nálad. Radža jóga nás nejprve učí, jak zaměřit všechno myšlení na jednu věc nebo jediný objekt a pak silou usměrněného myšlení zneškodnit pociťování i myšlení v jejich vlnivé formě.
Radža jogín musí toto všechno uskutečnit za předpokladu, že si zachovává schopnost nenarušeného smyslového vnímání, i když nadále této schopnosti nepoužívá v plné míře. To znamená, že je v radža józe soustředění prvořadým činitelem, jenž je zcela prostoupen vůlí. Ale přesto nesmí toto soustřeďování zvyšovat hladinu duševního napětí, nýbrž naopak ji musí
snižovat.
Tím je dán předpoklad, aby člověk mohl i při cvičení podle směrnic radža jógy vnímat
předměty zevního světa tak snadno, jako je toho schopen člověk, který se nesoustřeďuje, ale naopak se snaží všechno živě vnímat, jsa duševně klidný a bystrý. Proto se mýlí ten, kdo se domnívá, že provádí radža jógu, ale není za svých soustředění s to zachovávat schopnost
uvědomovat si a vnímat detaily prostředí, v němž žije, a to v celém rozsahu. Takového můžeme pokládat za běžného člověka a nikoliv za radža jogína.
Kdo úměrně k soustřeďování pozornosti na předmět koncentrace snižuje variační schopnost svého denního vědomí, čili kdo zvyšuje intenzitu toku pozornosti na úkor jeho extenzity, dopouští se chyby. A k této chybě může zůstat lhostejný jenom člověk neschopný zjišťovat, že u něho dochází k subtilním změnám na psychologické úrovni vlastního bytí, a hodnotit jejich pravý rušivý význam.
Ačkoli má i toto psychologicky neúplné soustředění v duchovním vývoji velký význam, přece jen nelze přehlédnout, že kromě duchovního vývoje člověka od jógického úsilí očekává i rozvoj duševních schopností; rozvoj, který je výsledkem jiného jogického postupu. Proto soustředění, jehož výsledkem je snižování variační schopnosti denního vědomí, v celém rozsahu neuspokojuje a je nezbytné s ním přestat.
Má-li jógické soustředění přinést osvícení, které je výsledkem duševního rozpínání a rozvoje, může se to stát jedině tím, že se člověku podaří rozšířit oblast, v níž je činno jeho denní vědomí. To je problém, který radža jóga řeší poučkou o zdvojení pozornosti nebo soustředění za jeho stoupající intenzity i extenzity. Radža jogín musí upínat pozornost na zvolený objekt a současně dávat pozor i na to, aby jeho pohotovost k pozorování a uvědomování smyslových vjemů nebyla snížena ani v nejmenší míře. Tímto počínáním vzrůstá uzpůsobení radža jogína k analytickému vnímání, jímž se akt uvědomování člení na různé fáze a tím i momenty poznávání. To lze nazvat časným dobrem, dobrem osvícení. Každý, kdo vkročil na cestu duchovního vývoje, je očekává s větší určitostí než dobro věčné, duchovní, které je každému člověku nepředstavitelné, a proto si je vlastně ani nežádá.
Aptasat:
Předpokládejme však, že je člověk, který usiluje o duchovní vývoj podle pouček radža jógy, schopen mocně upínat pozornost i myšlení na jeden objekt, aniž dopustí, aby se jeho vědomí zúžilo přirozeným působením zaměřování nazíravé a usuzovací síly. Pak je jistě přirozené, že se celá jeho bytost ocitne na poli jeho vlastní vědomé pozornosti. Tím již získává možnost odhalit i tu svou lepší nebo božskou přirozenost, resp. Božskou prapodstatu, již v sobě nosí každá živá bytost. Co má dělat dál, aby tuto prapodstatu rozvinul a rozvinutí uskutečnil?
Vidžnani:
Musí ji nechat vystoupit na úroveň svého bdělého vědomí, a to jako jediný významný objekt. Teprve potom vědomá pozornost, vůlí mocně usměrňovaná k vlastní božské přirozenosti, splní svůj úkol a potlačí všechny samovolně vystupující nežádoucí duševní stavy.
Tímto způsobem jsou tedy vytvořeny podmínky rozvoje niterné přirozenosti, která se jogínovi projeví jako čistý stav nitra ode všeho oproštěného a nadto zbaveného přídechu napětí, jež zpravidla provází stav radža.
Duševní napětí je vlastně největští překážkou osvěcujících účinků jógického úsilí. Při radža józe se může vměšovat nejsnáze. Příčinu je dlužno hledat v požadavku této větve jógy, aby každý energicky usměrňoval pozornost.
Radža jogín zpravidla upíná pozornost na zvolený objekt, aniž ji uzpůsobuje k proměně rozšiřováním jejího pole pomocí meditace, která tak příznivě působí na rozvoj variační schopnosti denního vědomí. Hledí si jen toho, aby mu objekt pozornosti neunikl z oblasti uvědomělého pozorování.
Takový postup však přirozeně vede k zužování vědomí. Proto radža jóga klade požadavek, aby pozornost dobře prostoupenou uvědoměním provázel zjemňující činitel, tj. jednak nejvýš bdělé vědomí, jednak dispozice k okamžitému a živému smyslovému vnímání.
Ti, kdo cvičí podle základních pouček radža jógy a nepochopí celou ideu této jógy, jsou velmi snadno strháváni negativní stránkou soustřeďovací praxe, totiž samovolným útlumem smyslového vnímání. Setrvávajíce v soustředění, nechávají se víc a víc poutat jeho předmětem a tím samočinně zaniká duševní stav, který se nazývá „správný dotaz“. Následkem toho se jejich snaha o dokonalé upoutání na předmět pro soustředění stává úsilím o určitý druh zevního zírání na tvar imaginovaného předmětu, zatím co se zmenšováním pole uvědomování snáší temnota nepoznání na jejich mysl.
To se ostatně děje vždy, když se nezvyšuje intenzita soustředění právě v poměru k zmenšovanému poli uvědomělého pozorování. Neboť tam, kde je pole vjemů zmenšováno pozorováním jediného předmětu, je nutné najít východisko k proniknutí do Prázdnoty postupným zmenšováním objektu až k jeho nekonečné malosti. Tím se nekonečně malý bod pro uvědomělé pozorování stane dennímu vědomí základnou pro nové zvýšení jeho variační schopnosti v novém neosobním postoji.
Vědomí v psychologickém smyslu může a musí být pokládáno za sílu nebo schopnost, která se vyprostí z omezení pocházejícího z osobitosti prostě tím, že jí jogín poskytne nekonečně malou základnu, na které vždy svítá prostorové nekonečno; o tom svědčí styk extrémů na jisté fyzikální hranici. Tak radža jogín vychází ze zvoleného objektu pro pozorování, jejž umisťuje do vlastní bytosti, a klade tento předmět jako symbol souboru všech složek vlastní bytosti, které nachází v tomto objektu. Tento objekt pak postupně umenšuje a zužuje, až se on sám jakožto sebe si vědomá bytost na základě tohoto úsilí náhle uvědomí nad veškerou smyslovou skutečností, v „Nekonečném prostoru“. Odtud se vyvíjí k „Nekonečnému vědomí“, dále k „Říši docela ničeho“ a nakonec k „Rozhraní možného vnímání“.
Tímto způsobem radža jogín dosahuje čtyř vyšších klasických buddhistických vnorů zmenšováním pole uvědomělého pozorování, jehož oporou byl objekt, který si zvolil pro soustředění.
To znamená, že radža jóga lidem poskytuje možnost proniknout pomocí intenzivního soustředění z osobitého stavu uvědomování do stavu uvědomování transcendentálního.
Intenzita soustředění se ze všeobecného hlediska může právě umenšováním objektu pro soustředění postupně zvyšovat až na formu pouhého bodu, jejž jogín chápe jako životný v nejširším smyslu toho slova a který vlastně obsahuje i jeho samého jako jástvím se vyznačující individuum. Neboť právě nekolísavou jistotou nebo vírou v životnost předmětu koncentrace se na poli posilujícím vůli bytosti zachovává faktor, který zvyšuje i jogínův intelekt. To je předpoklad pro to, aby se před jeho zrakem mohl vynořit obrys absolutna, které může postřehnout tím dokonaleji, čím dokonaleji dovede usilovně usměrňovat pozornost k zmenšujícímu se objektu koncentrace. Kromě toho se při tomto postupu může zachovat zvídavost, a to je právě to, co jsem prve označil jako „správný dotaz“.
Aptasat:
Mluvíš o vztahu mezi intenzitou koncentrace a předmětem, který si jogín volí za její oporu, a který se má stát v radža jógickém úsilí nekonečně malým. Řekni mi ještě, proč právě za nekonečně malým bodem svítá absolutno?
Vidžnani:
Existují dvě cesty k realizaci absolutna.
1. Člověk pojme do vědomí představu všudypřítomného Boha, klaní se mu, uctívá ho a bez pochyb předpokládá, že tento Bůh existuje. Tímto postojem se duchovně, resp. ve svém vědomí, rozpíná v přímém poměru ke kvalitám svého ideálu, až jednou dospěje k možnosti realizovat i absolutno, pokud ovšem jeho Bůh absolutno symbolizovat.
2. Člověka nezajímá, zda Bůh existuje nebo neexistuje. Hranice omezení, které jeho psychologickému bytí ukládá sama existence jeho fyziologické bytnosti následkem jeho přirozeného uzpůsobení, může překročit jen za předpokladu, že se mu podaží zvýšit intenzitu vědomého vnímání a pozorování tak dalece, až v oblasti zmenšování jevů skutečna překročí hranice možností, stanovených pro duševní schopnosti lidských bytostí.
Tato druhá cesta je cestou radža jógy. Radža jogínům je známo, že zvyšování upotřebitelné duševní energie, které je v přímém poměru k stupno soustřeďování, je též závislé na povaze objektu, který je pojat za oporu soustředění. Z toho důvodu tato jóga v první fázi soustředění doporučuje, aby ten, kdo usiluje o jógu, jako vnímatelný objekt obsáhl svou bytost. Ve druhé fázi má své bytosti udělit možnost působit na jeho mysl (vědomí), jako kdyby měla jen jednu určitou vlastnost a tou je napětí nebo energie.
Toho se docílí tím, že člověk usilující o jógu potlačí všechny ostatní, nyní rušivé momenty. Tím dospívá ke třetí fázi jógického vývoje, kdy so totiž tyto momenty již nedostavují. Pak se již jeho bytost jeví jako jednotka plná energie. Té udělí směr do neutrální oblasti nebo sféry – což se týká především zájmů a samovolného vnímání – kterou nachází jako pomyslný objekt nebo prostor. Prostor, který před ním leží jako před individuem, jež je pouhým projevem energie.
Stále se zvyšující zájem o prostor, který před ním leží jako fiktivní skutečnost, tvoří předpoklad pro realizaci jeho kvality.
V této etapě záměrného úsilí o realizaci „kvality fiktivního prostoru“ se jako rušivý činitel vměšuje charakter vlastní bytosti, i když je bytost jenom energií. V radža józe se odstraňuje tím, že jogínové tomuto prostoru ubírají rozsah, zmenšujíce ho postupně tak, až se stane bodem. To znamená, že stane-li se bytost jogína jakožto objekt pro pozorování a nazírání pouhým bodem, dospěl již na hranici bytostných možností kladného psychologického vývoje.
Ale radža jogín má dospět tak daleko, že učiní bod, o nějž se opírá pozorností, nekonečně malým. Toho docílí tím, že nechá „nepředstavitelně malý bod“ uvědomělému pozorování mizet, přičemž zkouší, aby již mohl setrvávat pouze v uvědomění své vlastní bytosti, již považuje za plnou energie. Když se mu to podaří, stane se „sám sebou“, tj. psychologickým bytím, které nemá žádnou oporu pro funkci vědomí a smyslů. To je předpoklad pro to, aby se jeho vědomí náhle mohlo octnout na poli „neobsáhnutelného skutečna“.
Na tomto poli musí přejít k nové proceduře prostorového zmenšování bytostné uvědomovací základny – tentokrát ovšem již z kvalitami bytosti vnímající šířeji než ostatní lidské bytosti. Tím se jeho psychologická a magická potence zvětší. Po více procedurách tohoto druhu dospěje radža jogín do stavu, který se vyznačuje vědomím neomezenosti na psychologické úrovni a později i na úrovni fyzické.
To znamená, že ze všeobecného hlediska je fiktivní prostor individuí pojem subjektivní a přímo odpovídá jejich psychickým dispozicím. Zvětší-li nebo zmenší-li někdo tento prostor víc, než kam sahá hranice subjektivního pojmu, jenž se týká prostoru lidských bytostí, vždy se octne v transcendentální oblasti.
V bhakti józe je tato oblast za nadměrným rozšířením subjektivního prosturu, v radža józe za jeho nadměrným zmenšením. Proto tyto jógy prostupují jógy ostatní.
Aptasat:
Radža jóga tedy není jen cesta k získání magických sil a nadprůměrného sebeovládání?
Vidžnani:
Radža jóga je cesta k rozvoji magických sil, protože tyto síly vždy provázejí sebeovládání vůlí. Uvažuje-li se však o cíli jógy, pak je cesta síly jenom cesta, kdežto cíl musí být shodný s cílem všech ostatních jóg.
Tvorové však bývají oklamáni prostředky, které se jim zdají být cílem. Proto chápou radža jógu jako nauku o rozvoji magických a psychických sil a nikoli jako nauku o cíli, k němuž kráčí cestou dokonalého ovládání sebe, na níž se tyto síly rozvíjejí.
Aptasat:
Domnívám se však, že podmínky pro radža jógu tkví v povaze člověka. Byla bych proto ráda, kdybys mi řekl, co člověka předurčuje pro tuto cestu.
Vidžnani:
Radža jóga je určena pro ty, kdo jsou nadání překypující vůlí, ale jimž nechybí jemná schopnost analytiků. Jejich energie musí totiž být transformována silou samovolného vhledu, čili extenzívním a do hloubky pronikajícím soustředěním. Tím bude k síle přidána jemnost, kdežto energii moc proniknout přehradou vnímaných smyslových skutečností k utvářecím silám stvořeného světa.
Radža jóga však může být prospěšná i fyzicky slabým lidem. Najdou v ní pomoc v soustředění, jímž se jemné psychické substance vznikající za jiných okolností mohou vracet zpět do vlastní bytosti. Tím totiž dochází k uklidnění duševnímu i tělesnému. V povšechném klidu jsou tyto substance dobře absorbovány a jakožto stavební kameny bytosti posilují každého, kdo cvičí podle pouček radža jógy.
Slabí lidé by mohli v radža józe najít velikou pomoc, neboť v ní lze získat všestranné posílení. Neměli by však v ní hledat duchovní nebo psychickou moc, neboť právě všestranné posílení své bytosti mohou pokládat za dostatečné dobro. Posílení bytosti je totiž předstupněm duševní a duchovní síly, která je zase výsledkem harmonického působení bytostných složek na sebe.
Slabý člověk, cvičící podle pouček radža jógy, nejprve ztlumí nadměrné samovolné vyzařování životní energie ze svého těla, která se podobá síle esenciální, totiž duchovní, prchavé. Ztlumí-li její vyzařování, pak se tato energie nejprve ve fyzikálním smyslu upoutá a pak se začne postupně transformovat v substanci, která bude absorbována jeho citovou, z okultního hlediska astrální přirozeností.
Bytostné vyzařování, které můžeme považovat za produkt vyživovacího procesu, má vlastně stejnou kvalitu jako světlo. Jeho struktura se však mění, klade-li mu člověk jako samovolnému vyzařování překážky, a to zavedením dostředivých tendencí psychologického napětí pomocí vůle vědomím prosvícené. Tím se totiž toto vyzařování stává hutnějším, a proto substancionálním, s tendencí stát se účinnou energií.
Zavádění dostředivé tendence psychologického napětí proto vede k transformaci tohoto vyzařování, podobné transformaci elektrického proudu a napětí. A je-li toto vyzařování transformováno v substancionální tvar, může již být absorbováno tělem, jež na ně reaguje jako na povšechně posilující prostředek.
Pokud není spontánní vyzařování bytostné struktury tlumeno vůlí, podobá se výparům nebo fosforeskování hmotného těla. Klade-li mu však člověk překážky upnutím uvědomělé pozornosti k něčemu konkrétnímu, byť to byla pouhá představa nebo pomyslný bod, transformuje se toto vyzařování a vytváří to, co okultisté znají pod jménem astrální tělo, ale co my nazveme astrální přirozenost.
Astrální přirozenost můžeme považovat za původce záchovné síly existence bytnosti, ježto obsahuje pud sebezáchovy. Je to přirozenost egocentrická, čili má centripetální tendenci. Jakmile bytost cvičícího člověka tělesně i psychicky ozdraví myšlenkovým a duševním uklidněním, zachovává se a hromadí stále více esenciální, tj. mentální a substancionální – duševní, citové – síly v jeho těle i v psychické bytnosti. Přebytkem těchto sil se osobnost stává magnetickou a je předchůdkyní osobnosti pravého radža jogína.
Magnetická osobnost je předchůdcem mocné osobnosti radža jogína proto, že teprve trvalým návratem mentální a duševní, resp. citové energie pomocí energického soustřeďování podle návodu radža jógy zintenzivní vibrace a dostředivé tekoucí psychologicko-fyzikální energie tak, že překoná hranici vymezenou vibracím neovládající se bytosti a začne působit vně jako magická síla osobnosti.
To však neznamená, že se již ten, kdo cvičí podle pouček radža jógy, stane kouzelníkem. Dostředivé vibrace životních (psychologicko-fyzikálních) sil musí být stupňovány velmi mocně, jestliže mají překročit mez obvyklých psychických jevů a vyvolat významnější zevní fenomény a k tomu ještě člověku umožnit, aby na úrovni svého denního vědomí dosáhl oblasti poznání. Jinak se člověk, jenž zvyšuje dostředivě působící vibrace pomocí nemetodického soustřeďování, ocitá v nebezpečí, že bude psychickými silami stržen do zkázy. A k vystupňování dostředivé tendence životních sil až po vybudování magnetické osobnosti je cesta opavdu dlouhá. Proto se musí slabý člověk především obrnit velkou trpělivostí, chce-li dosáhnout ozdravění a pak ostatních výsledků školení podle metody radža jógy.
...
|
